NÁZOR Srdce šampiona aneb Když Joshua předal žezlo Duboisovi jako Kličko jemu

Čtyři kola a 59 vteřin trval oficiálně souboj mezi Danielem Duboisem (22-2, 21 KO) a Anthonym Joshuou (28-4, 25 KO). Dopadl očekávaně, před limitem. Pro většinu ale překvapivě, protože knockoutový triumf slavil šampion – Daniel Dubois.

Když se ve Wembley před více než sedmi lety utkali Joshua s Vladimirem Kličkem, byla z toho fantastická jedenáctikolová bitva, na kterou se vzpomíná dodnes. Mimo jiné v ní viděli mnozí symboliku v tom, že ukrajinská legenda se rozloučila sice prohrou, ale coby král. A žezlo předala mladšímu dravci.

Joshua tehdy vstupoval do ringu coby úřadující šampion organizace IBF a na vizitce měl věk 27 let. Do sobotní noci pak platilo, že na největším ostrovním stadionu, neprohrál, Usyk jej totiž tři roky zpět pokořil na nedalekém svatostánku Tottenhamu Hotspur.

Střih do soboty 21. září 2024. Opět je ve hře pás IBF (v duelu AJ vs. Kličko se boxovalo i o volný titul WBA). Šampion – Daniel Dubois – opět vstupoval mezi šestnáct provazů coby sedmadvacetiletý muž. Opět šlo o generační souboj, byť ne tak výrazný.

Rozdíl byl i v tom, že tentokrát byl držitel pásu výrazným outsiderem. A že současný box má jiného nezpochybnitelného krále těžké váhy – Ukrajince Oleksandra Usyka, který sobotní rivaly zdolal oba. Že ale není dokonalý ukázala i jeho predikce, když před duelem věřil stejně jako většina expertů Joshuovi.

Důvod? Jeho poslední čtyři působivé triumfy, změna trenéra a další nuance. Jenže, jak autor těchto řádků v posledním podcastu Levej Hák varoval, AJ v těchto duelech neměl proti sobě dostatečně kvalitního protivníka.

Jermaine Franklin je šikovný, zajímavý borec, ale mezi elitu nepatří. Robert Helenius vzal duel s Joshuou coby náhradník na poslední chvíli, týden po svém návratovém souboji na domácí půdě. Otto Wallin se nechal zaskočit, v nohách měl navíc předchozí (a nedávný) těžký duel s Muratem Gassijevem. A Francis Ngannou? Nebezpečný, velký, silný, ale ne kovaný boxer.

Přesto Franklin trápil AJ plných dvanáct kol, veterán Helenius pak sedm.

Dubois ve stejném období, tedy v letech 2022 až do soboty? Uměle hypovaný Trevor Bryan, nepříjemná bývalá křížová váha Kevin Lerena, další levák Oleksandr Usyk, obrovitý Jarrell Miller a mezi prospekty patřící, ovšem stagnující Filip Hrgovič.

Ano, Lerena posadil „DDD“ třikrát na zadek, když ale vše odstartoval jeho lucky punch lehce za ucho. Usyk je nakonec zlomil, jenže…

Dubois, který si nepotrpí na velké řeči a často na tiskovkách působí jako český pohádkový Hloupý Honza, jenže stejně jako on, hloupým opravdu není. Navíc je učenlivý, má srdce bojovníka.

To ukázal proti Lerenovi a po školení od Usyka i proti Millerovi. Ten ho měl na lopatě, už to pomalu vypadalo na to, že velká kariéra velkého kluka z Londýna skončí. Jenže Dubois se zvedl, nakonec to byl on, kdo slavil knockoutové ukončení a podobně si vedl také proti Hrgovičovi, kterého prostě uštval.

Když vynecháme Bryana – toho navíc zbil jako psa – tak z každého následného souboje si něco vzal. Posunul ho. Získal sebevědomí, kterým otřásl nejen Usyk, ale v roce 2020 také Joe Joyce.

A v sobotu večer proti AJ stál 27letý vyzrálý muž. Hromada svalů, která moc dobře věděla, co dělá. Která zapracovala na tolik zpochybňované defenzivě, na které je stále více vidět práce Dona Charlese.

Výsledkem bylo, že AJ se vlastně vůbec nedostal do zápasu. Šlo jen o to, zda „DDD“ zvládne skvěle započatou práci také dokončit. Zda neudělá chybu, zda se AJ netrefí šťastným lucky punchem.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený DAZN Boxing (@daznboxing)

Což se nakonec málem stálo. Ke cti AJ – stejně jako sedm let zpět Kličkovi – slouží, že ani on se tentokrát nezlomil, jak u něj dříve bývalo zvykem. V pátém kole trefil perfektní pravačku, stejný úder, kterým v březnu vypnul Ngannoua. Jenže právě v tomto momentu se ukázal ještě další důležitý faktor – brada.

Ta AJ prostě neunese ty nejtvrdší bomby, Duboisova ano, ostatně ani Usyk, ani Joyce ho vlastně neknockoutovali, v jednom případě šlo o psychiku, ve druhém o zranění. Navíc Dubois ani při otřesení nezazmatkoval. Zacouval, počkal si a pak přišel nádherný kontr, který zápas definitivně ukončil.

V necelých pěti kolech sobotního ostrovního derby ukázal všechny aspekty šampiona těžké váhy – sílu, tvrdost, odolnost, inteligenci. A po duelu také pokoru. Opět žádná velkohubá prohlášení. Žádné šaškování. Ne, obejmutí protivníka, počkání si na oficiální vyhlášení, převzetí pásu a pár slov do mikrofonu.

„Dnes v noci jsem ukázal, jak se všichni mýlili. Předpovídali, že padnu k zemi, ale nakonec jsme viděli, kdo koho knockoutoval. Jsem nesmírně vděčný svému týmu a rodině, kteří mi vždy a za všech okolností věřili. Toto je začátek mojí cesty. Cítím se jako šampion, chci si svůj pás udržet a udržet tento vlak dál v chodu,“ pronesl následně na tiskovce.

Žádné velké výzvy, žádné vulgarity, stále skoro až plachý úsměv a pokora.

Uvidíme, co bude následovat. V prosinci se dočkáme odvety Usyka s Tysonem Furym. Možná i odvety Duboise s Joshuou, na kterou má dle smlouvy poražený právo.

Pokud bych si měl zahrát na proroka, tak pokud dojde na obě odvety, dle mého dopadnou stejně jako první souboje. Osobně si myslím, že v takovém případě Usyk ukončí kariéru, nemá potřebu se znovu s Duboisem utkat. Tím se uvolní tři mistrovské pásy.

A vedle „DDD“ po nich budou toužit další. Jsou tu rozjetý Joseph Parker, stále nebezpečný Zhang Zhilei, Agit Kabayel, Efe Ajagba a hlavně pak Martin Bakole, podobně stavěný a kvalitní tvrďák jako Dubois. Solidně našlápnuto, byť zatím bez velké zkoušky, pak mají soupeři z finále OH 2020 – vítězný Uzbek Bachodir Jalolov a Richard Torrez.

Těžká váha bude jistě bavit i nadále…